18. Led 2017 · Inspirace

Co když je tohle tvoje jediná šance?

Procestoval jsem hodně měst a v několika z nich jsem dokonce žil déle než jen pár měsíců. Dalo by se očekávat, že nejlépe budu znát ta místa, kde jsem strávil nejvíce času.

Ve skutečnosti tomu tak ale vždycky není. Mnohem více jsem toho prozkoumal a poznal jako turista v Pekingu během dvou týdnů než během téměř čtyř měsíců, kdy jsem bydlel v Kummingu. Někdy jsem ve městě bydlel i několik let, a přece jsem nevyužil všech jeho příležitostí tak, jako to dělají turisté.

A nejsem s v tom sám. Když cestujete někam jen na krátkou dobu, uvědomujete si, že máte jen omezený čas místo prozkoumat a spíše budete využívat momentálních příležitostí a více z nich těžit. Ale když někde bydlíte po delší dobu, možná si říkáte, že se k tomu dostanete později, protože věříte, že na to ještě budete mít spoustu času.

Jenže někdy tak strávíte měsíce nebo roky na jednom místě, propásnete příležitosti, které vám nabízí, a odjedete, aniž byste je využili. Ten pocit, že ještě máte spoustu času, je omylem od začátku až do konce.

Neplatí, že máš pokaždé ještě spoustu času

Cestování a prohlídky měst jsou relativně triviální záležitost, ale chtěl jsem využít tento příklad pro vážnější a důležitější problémy. Když v životě něco máme, většinou si neuvědomujeme důležitost těchto věcí. Promrháme příležitosti, které se nám nabízí, protože máme samolibý pocit, že jich bude v budoucnu vždycky ještě spousta.

Myslím si, že se vyplatí zaujmout úplně opačný postoj, převrátit tento pocit vzhůru nohama. Namísto toho, abyste si říkali, že budete mít vždycky ještě spoustu času si řekněte, že tohle je vaše jediná šance.

Jediná možná šance

Ve skutečnosti i tento přístup je mylný. Někdy však může být užitečný, jelikož vás povzbudí potlačit samolibost a doopravdy využít situaci, ve které se právě nacházíte. Zjistil jsem, že tento přístup mi v mnoha směrech více pomohl, než uškodil.

Když jsem byl na vysoké škole, zaujal jsem postoj, že jsem ve škole jen jednou a na krátkou dobu, takže bych se měl snažit udělat všechno, co se dá prožít pouze na škole. Bydlel jsem na kolejích. Hrál jsem picí hry na party. Pracoval jsem pro studentskou radu. Chodil jsem se zahraničními studentkami. Rok jsem studoval v zahraničí.

Teď, když vidím svůj studentský život s určitým odstupem, si uvědomuji, že jsem neudělal vždy tu správnou věc, ale jsem rád za spoustu věcí, které jsem udělal. Taky už jsem starší, takže návrat na vysokou školu by už nikdy nebyl stejný, i kdybych sebevíc chtěl. Tato životní etapa je už za mnou.

Po tom, co jsem odstátnicoval, jsem se zapojil do MIT Výzvy. Došlo mi, že by to mohla být jediná originální a zajímavá věc, kterou v celém svém životě udělám. Kdy zase budu mít příležitost být v něčem první? Využil jsem proto příležitosti a dřel se jako kůň, abych výzvu dokončil za dvanáct měsíců, jak jsem si slíbil.

Později jsme s mým kamarádem mluvili o tom, že bychom procestovali svět a učili se jazyky. Oběma nám bylo jasné, že taková příležitost se nám už pravděpodobně nikdy znovu nenaskytne. A tak jsme se rozhodli jít do toho naplno, a zavázali jsme se vůbec nemluvit anglicky, abychom urychlili naše učení. Navíc jsme ještě točili mini-dokumenty o každé zemi.

Teď jsem na začátku procesu, kdy se chystám napsat knihu, a chci k tomu zaujmout podobný postoj – tahle kniha bude jediná, kterou kdy napíšu, takže bych se neměl snažit jen napůl a chlácholit se tím, že nějaká další kniha v budoucnu se mi povede víc.

mountain-road-1556177_1280

Příliš velký tlak?

Možná jsou nějaké oblasti, kde tento přístup může způsobit až příliš velký tlak. Možná právě v těch momentech, na které dáváme tradičně až moc velký důraz jako jsou rozhodnutí: kam jít na školu, jaký si zvolit obor, jakou si vybrat kariéru a koho si vzít. Tyto chvíle jsou důležité, ale asi přinese mnohem větší užitek, pokud budeme brát opomíjené momenty o trochu víc vážně a důležitá rozhodnutí s trochu větší lehkostí.

Podle mě je nejlepší zaujmout tento postoj „jediná šance“ k oblastem, které máme tendenci přehlížet – abychom byli schopni vidět každodenní triviálnosti, které vypadají, že na ně vždycky budeme mít spoustu času, jako vzácnost a příležitost. Abychom si uvědomili, že i tyto příležitosti jednou nebudou a my se budeme divit, jak jsme je mohli promarnit.

Někdy vás tento postoj přinutí pracovat tvrději – protože si uvědomíte, že se právě nacházíte v jedinečném bodě své kariéry, nového obchodu nebo projektu. Jindy vás potáhne opačným směrem, užívat si více života a dobrodružství dřív, než ztratíte šanci zažít je znovu.

Co děláte právě teď? Co kdyby to byla jediná příležitost, kterou dostanete? Změnilo by to váš přístup?

Anglický originál Only Chance napsal Scott Young, přeložila Nikola Motanová.
English original Only Chance written by Scott Young, translated by Nikola Motanová. 

Share Button

Články