Hybridní profese volají po hybridním vzdělání

Na jaře přichází období, kdy vysokoškolští studenti obchází pohovory a doufají, že budou přijati na pozici, na kterou nastoupí, až odpromují.

Ale kromě tradičních profesí jako technik, konzultant nebo finanční analytik se stále častěji objevují pozice s novými názvy: forenzní technolog, digitální storyteller, manažer automatizace marketingu atd.

Data z trhu práce potvrzují, že počet těchto „hybridních“ profesí prudce narůstá. Podle zprávy firmy Burning Glass analyzující trh práce vzniklo mezi dubnem 2014 a březnem 2015 až čtvrt milionu takových pozic.

Tyto profese – z nichž mnoho leží v oblastech s vysokými platy, jako je třeba design uživatelské zkušenosti – volají po dovednostech, které se běžně neučí „v jednom balíčku“.

Například počet pozic v mobilním rozvoji, které kombinují dovednosti z inženýrství, programování a počítačové vědy, vzrostl od roku 2011 o 135 %.

Co to znamená pro vysoké školy?

Pokud má čím dál více nových pozic hybridní charakter, pak by studijní programy měly být také zhybridizovány.

Tuto teorii podporují i mé osobní rozhovory se zaměstnavateli napříč odvětvími. Kromě toho, že potvrzují již dobře známý nedostatek talentů v technických oborech, dodávají, že nejvíce žádanými jsou zaměstnanci, kteří dokážou pracovat v komplexních týmech a přemýšlet v rámci komplexních systémů.

Zaměstnavatelé hledají typ profesionálů, kteří dokážou vést tým složený například z inženýra, programátora a datového analytika a budou rozumět jejich odlišným rolím a koordinovat je.

Správný typ vzdělání pro vytvoření takového „systémového myšlení“ musí být jak široký, tak hluboký; být expert v jediné doméně nebude stačit.

Například Pete McCabe, viceprezident Global Services v GE Transportation, se nedávno zmínil, že jeho odvětví potřebuje víc „rozehrávačů“: jinými slovy, lidí myslících systémově, kteří budou dohlížet nad týmem specialistů řešících běžné problémy.

„Budou vědět, kde zatlačit a kde naopak zatáhnout,“ říká.

„Dal bych levý malíček za deset takových lidí.“

Podobně i Andrea Cox z GE Aviation Engineering popisuje, jak její týmy mohou být složené ze stovek specialistů materiálovými inženýry počínaje a designéry konče, z nichž každý přemýšlí o odlišných prvcích návrhu letadlového motoru.

Všichni ale musí být schopni uchopit široké zadání „udržet letadlo ve vzduchu“. „Designový inženýr musí rozumět, jak součástka funguje,“ dodává, „ale také, jak zapadá do designu modulu a jak modul zapadá do motoru a motor zase do letadla.“

Typický zaměstnanec budoucí ekonomiky bude zajisté pořád potřebovat hlubokou znalost jedné nebo více domén.

Jak ale mohou vysoké školy budoucí absolventy učit širšímu záběru myšlení?

Věřím, že to zahrnuje tři klíčové elementy: tematické studium napříč obory, výuku založenou na projektech a příležitost k získávání zkušeností.

Například na univerzitě, kterou vedu, se studenti udržitelného rozvoje nezabývají jen environmentální vědou.

Absolvují také kurzy, díky nimž přijdou do styku s relevantními koncepty v inženýrství, fyzice, ekonomii, analýze dat, zdravovědě, městském plánování a právu – řadě oborů, se kterými by se pravděpodobně setkali, kdyby pracovali na udržitelném rozvoji v reálném světě.

Navíc tyto kurzy nejsou vyučovány pouze teoreticky.

Místo toho obsahují projekty, které umožňují studentům si problematiku osahat a syntetizovat znalosti z různých oblastí – například postavit si „biometrického“ robota, který se pohybuje jako mořský živočich a je vybavený senzory, které měří změny teploty oceánu.

Nakonec, učení se pomocí zkušeností, jako jsou stáže a spolupráce, dává studentům příležitost aplikovat syntézu v reálném konceptu, se všemi nuancemi a specifiky.

Jedna studentka například nedávno otestovala výsledky svého studia při spolupráci s vedením panamského průplavu – kde mimo jiné vedla projekt navržení a zlevnění systémů na sběr dešťové vody, díky kterému budou vesnické školy v povodí kanálu moci využívat vodu.

Práce vyžadovala integraci konceptů z inženýrství, environmentální vědy, ekonomie atd. Tento zážitek tedy byl pro studentku křtem při vstupu do reálného světa systémového myšlení.

Samozřejmě, studenti mohou potřebovat mnohem víc než výše zmíněné, aby mistrně ovládali dovednosti, jež se stanou puncem budoucí ekonomiky.

To proto, že se komplexní systémy, kromě nárůstu komplexních týmů na pracovištích, objevují i v organizaci světa kolem nás – jinými slovy vzniká stále složitější propojení hardwaru, softwaru a lidí.

Naše smartphony jsou stále sofistikovanější, samořiditelná auta budou již brzy brázdit naše silnice a zanedlouho spatří světlo světa internet věcí.

Nakonec bude tento silně propojený svět nutit lidstvo k nové éře vyššího vzdělávání – takového, co studentům pomáhá pochopit, jak hluboce propojený systém lidí, programů a strojů společně funguje na pracovišti.

Jako sama společnost se i trh práce stává komplexnějším. Tím, že budou vystavovat studenty systémovému myšlení, je mohou univerzity připravit na systémově orientovanou práci potřebnou pro získání zaměstnání v budoucnosti.

Z anglického originálu Hybrid Jobs Call for Hybrid Education přeložila Lucie Lotková. 
From English original Hybrid Jobs Call for Hybrid Educationtranslated by Lucie Lotková.