Všichni víme, že inteligence a tvořivost jsou důležité, ale jak moc tyto druhy přirozených talentů opravdu ovlivňují, čeho můžete v životě dosáhnout?

V 95 % případů nejsou klíčové.

Via Mindset: Nová psychologie úspěchu

„Čtyřicet let intenzivního výzkumu školního vzdělávacího systému jak ve Spojených státech, tak v zahraničí, můžu shrnout následovně: To, co se naučí kterákoli osoba na světě, si může osvojit téměř kdokoli jiný, pokud jsou mu poskytnuty dostatečné předcházející a současné podmínky pro vzdělávání.“ V tomto tvrzení se však nepočítá s 2-3 % dětí, které mají závažné postižení, a ani s 1-2 % dětí z druhého extrému… Počítají se všichni ostatní.

Výzkumníci stále intenzivněji zjišťují, že talent zdaleka neznamená všechno a že „nekognitivní schopnosti“, jako je vytrvalost, plánování a sebeovládání, můžou být v dlouhodobém horizontu důležitější než samotná inteligence.

Zatímco absolventi testů GED (ekvivalent závěrečných zkoušek střední školy) se z hlediska vzdělanosti mohou porovnávat s absolventy vysokých škol, z hlediska budoucího kariérního vývoje (ročního příjmu, nezaměstnanosti, rozvodů, užívání drog) vypadají přesně jako odpadlíci ze školy. Často jim chybí schopnost vytrvat.

Via Jak získávají úspěch děti: Odvaha, zvídavost a skrytá síla charakteru

Podle výsledků výkonových testů, které úzce korelují s hodnotami IQ, byli všichni absolventi GED úplně stejně bystří jako absolventi středních škol. Ale když se Heckman zaměřil na jejich cestu k vyššímu vzdělávání, zjistil, že GED absolventi neměli s absolventy středních škol naopak absolutně nic společného. Heckman přišel na to, že  ve srovnání s 46 % absolventů středních škol se  na nějakou čtyřletou vysokou školu (nebo nějakou jinou alternativní formu sekundárního vzdělání) zapsala jen 3 % dvaadvacetiletých absolventů GED. Heckman ve skutečnosti zjistil, že když vezmeme v úvahu všechny druhy podstatných budoucích výsledků – roční příjem, míru nezaměstnanosti, míru rozvodovosti, užívání nelegálních drog – budou absolventi GED vypadat přesně jako středoškolští odpadlíci. A to navzdory skutečnosti, že si vysloužili pravděpodobně cennější akademickou hodnost a  v průměru jsou mnohem inteligentnější.

Co dělá z lidí nejlepší hudebníky? Nic jiného než tvrdá práce:

Via Nadání se přeceňuje: Co doopravdy odlišuje světové umělce od kohokoliv jiného

Jen jeden jediný faktor umožňuje předvídat, jak budou studenti v hudbě dokonalí. A to je doba, kterou stráví cvičením.

Vytrvalost

Inteligence a tvořivost jsou skvělé. Avšak když jde do tuhého a opravdu chcete dosáhnout něčeho velkého, nemůžete a nesmíte přestat.
Tomu se říká vytrvalost.

Via Pohon: Překvapivá pravda o tom, co nás motivuje

Nejlepším předpokladem úspěchu, jak vědci zjistili, bylo hodnocení budoucích kadetů z hlediska nekognitivní a nefyzické vlastnosti známé pod pojmem „pevnost charakteru“, jež je definována jako „vytrvalost a nadšení pro dlouhodobé cíle.“

Vědci zjistili, že vytrvalost existuje na IQ nezávisle a má mnohem vyšší schopnost předpovídat úspěch. A přitom nezáleží na náročnosti prostředí, ve kterém se zrovna pohybujete – ať jste na škole Břečťanové ligy (Ivy League), vojenské akademii nebo finále národní hláskovací soutěže.

Význam duševního talentu k dosažení úspěchu ve všech odborných oblastech, na rozdíl od ostatních individuálních vlastností, které předpovídají úspěch, je dobře znám. Autoři výzkumu testovali význam jedné nekognitivní zvláštnosti: odvaha. Byl definován jako vytrvalost a nadšení pro dlouhodobé cíle. Odvaze se připisuje v průměru 4 % rozptylu v úspěšných výstupech. Týká se to dvou vzorků dospělých podle dosaženého vzdělání (N = 1545 a N = 690), průměr známek studentů Ivy League (N = 138), kadetů dvou tříd vojenské akademie ve West Pointu (n = 1218 a N = 1308), a pořadí umístění v národní hláskovací soutěži National Spelling Bee (N = 175). Odvaha nebyla navázaná na IQ, ale byla ve velmi těsné korelaci s velkou pěticí svědomitosti. Odvaha nicméně prokázala dodatečnou platnost předpovědí při měření úspěchu nad rámec IQ a svědomitosti. Dohromady tyto nálezy naznačují, že pro dosažení náročných cílů je potřeba nadání a jeho trvalé a zaměřené rozvíjení v průběhu času.

Zdroj: „Odvaha: Vytrvalost a vášeň pro dlouhodobé cíle“ z článku Osobnostní postupy a individuální rozdíly

Howard Gardner studoval některé z největších géniů všech dob a jedna z věcí, kterou přitom spatřil a která byla všem společná, vypadala velmi podobně odvaze.

Via Vytváření myslí: Anatomie tvořivosti viděna životy Freuda, Einsteina, Picassa, Stravinského, Eliota, Grahama a Ghándího

… když selžou, neztrácejí mnoho času bědováním, obviňováním či v krajním případě vzdáním se. Místo toho na neúspěch nahlíží jako na zkušenost, ze které je potřeba se poučit, a snaží se na jeho základech postavit budoucí úsilí. Kostra této myšlenky je nejlépe stručně zachycena v aforismu francouzského ekonoma a vizionáře Jeana Monneta: „Každou porážku považuji za příležitost.“

Jak můžete být odvážnější?

Armáda nyní zavádí různé metody na podporu odvahy. Napsal jsem už o mnoha technikách, které zvyšují sílu vůle a vytrvalost, ale jedna, o které si myslím, že je obzvláště účinná, je zaměření se na zlepšování.

Když potkáte výzvu, zaměřte se na „chci se zlepšit“ namísto na „chci dobře dopadnout“ a „chci vypadat dobře“. Cíle pocházející z prvně zmíněného prohlášení zvyšují motivaci, dávají úkolům mnohem zajímavější odlesk a dobíjejí energii.

Via Devět věcí, které úspěšní lidé dělají odlišně

Cíle zaměřené na zlepšování se jsou na druhou stranu prakticky neprůstřelné. Když přemýšlíme o tom, jak a co se učíme a snažíme ovládnout, a připustíme si, že děláme různé přešlapy, zůstaneme motivovaní k pokračování v cestě navzdory překážkám, které by mohly nastat… Úžasná věc je, že lidé, kteří sledují cíle zaměřené na zlepšení (tj. ti, kdo na test pohlíželi jako příležitost naučit se novou dovednost řešení problémů), byli zcela nedotčení jakýmkoliv z našich špinavých triků. Bez ohledu na to, jak těžký jsme ho udělali, tito účastníci zůstali motivovaní a zvládli ho skvěle.

Čím to je, že odvaha je v předpovídání úspěchu tak úspěšná? Jistě, zkoušet věci znovu a znovu se vyplatí, protože tím získáme praxi, ale výzkum také ukazuje, že „obojí – jak naděje, tak zoufalství –  patří mezi sebenaplňující proroctví.“

Via Maximální inteligence: Hledání výzev pro zdraví a moudrost

…mozek nemá zájem vynakládat své zdroje na věc, o které by nebyl přesvědčen, že by neměl rozumnou šanci na úspěch  V případě, že mozek ve výsledek nevěří, je nám fyzická síla nepřístupná. Je to tím, že nejhorší, co člověk může udělat, je vynaložit všechny své zdroje a selhat. Pokud nevěříme, že něco zvládneme udělat, nedostaneme se ke zdrojům, které k tomu potřebujeme. Avšak v ten okamžik, kdy tomu uvěříme, se brány otevřou a zaplaví nás vlna energie. Obojí – jak  naděje, tak zoufalství – patří mezi sebenaplňující proroctví.

Z anglického originálu Is the secret to success as simple as just not giving up? přeložila Veronika Portešová. 

PRAKTICKÉ TIPY
Využijte online kurzy (více než 400 lekcí zdarma) ke svému osobnímu rozvoji a získejte bezplatné členství.
(
VÍCE INFORMACÍ ZDE

Získejte peněžní bonusy a výhody zdarma.
(VÍCE INFORMACÍ ZDE)

Vložit komentář