25. Lis 2014 · Sebevzdělávání

Jediný způsob, jak se učit, je mít otevřenou mysl

„Na učení cizího jazyka jsi už moc starý.“

„Nemohl bych pracovat s počítači. Prostě mi to s nimi nejde.“

„Nejsem dost chytrý na to, abych začal sám podnikat.“

Víte, co mají tyto výroky společného? Jsou příklady zafixovaného myšlení – přesvědčení, že inteligence, schopnosti a úspěch jsou dané vlastnosti, které nelze změnit.

9911116335_ab8cbdd36d

Photo Credit: deeplifequotes via Compfight cc

Když máte zafixovanou nějakou myšlenku, uvěříte tomu, že co máte v určitém okamžiku je všechno, co kdy budete mít. Vždycky budete mít zafixované IQ. Kariéru uděláte jen v oboru, který máte vystudovaný. Nikdy nebudete více riskovat, hrát lépe fotbal nebo se nenaučíte flirtovat. Váš život i charakter jsou přesně nalajnované.

Problém je, že pokud tak přemýšlíte, okrádáte sami sebe. O svůj rozvoj, vzdělání, sebevědomí.

Stručně řečeno – je to duševní nemoc a zjevně lež.

Lékem může být otevřené myšlení, opak zafixovaného myšlení. Jedná se o přesný protiklad. Máte otevřený pohled na svět, díky němuž jste plni zvědavosti, zkoumáte své hranice a podáváte výkony.

Doktorka Carol Dwecková zasvětila svou kariéru zkoumání rozvoje myšlení. Během 20 let průzkumu odhalila několik zajímavých faktů o tom, jak se učíme.

Předtím, než vám odhalíme dobré zprávy, musíme zmínit ty špatné. Zafixované myšlení používá hodně z nás. Pojďme se tedy s tímto nepřítelem seznámit.

Konzervativní myšlení v akci

Musíte si často dokazovat, jak chytří jste? Cítíte touhu být neustále potřební?

 Přesně to jsou rysy zafixovaného a konzervativního myšlení.

Taková mysl se nemůže vyvíjet. Samozřejmě, že si můžete občas stanovit nějakou malou výzvu, ale nikdy vás to neposune. Problém je v tom, že takové myšlení rozvíjí nejistotu. Taková mysl je odolná a má problém s překonáváním překážek.

Kde se konzervativní myšlení bere?

Podle doktorky Dweckové se formuje ve velmi rané fázi života a vskutku je pravděpodobné, že bývá užitečné. Pomáhá vyvíjející se mysli definovat, kým se chceme stát a jak to chceme udělat. Přináší jasný vzorec pro sebeúctu a jednoduchou, přímočarou cestu k lásce a respektu ostatních.

Problém je, že se někteří lidé nikdy neposunou dál. Stane se to jakousi hranicí, kterou nejsou schopni překonat. Jsou přímo ovlivněni okolím, v němž se učí a vzdělávají.

Pokud vás učitel nebo rodiče pořád chválí, jak jste inteligentní, časem se s tím ztotožníte. Stane se to součástí vaší identity. Pracujete jen na tom, abyste si danou věc ověřovali stále dokola v jedné a té samé oblasti.

Cítíte-li, že vaše schopnosti mohou být ohroženy, místo překonání hranice svého myšlení radši dáte ruce pryč. Například když něco špatně pochopíte nebo když je zpochybněna vaše inteligence – odmítáte se posunout dál, protože se bojíte neúspěchu.

Existuje ještě jeden poznatek, který stojí za zmínku. Týká se slova „talent“, kterému mnozí připisují velký význam.

Velký omyl talentu

V běžné mluvě se slova talent a schopnosti často nerozlišují. Přesto je mezi nimi veliký rozdíl. Talent je něco, s čím se narodíte, kdežto schopnosti musíte získat.

Talent je jako schopnost, o kterou se nemusíte snažit: fotografická paměť, hra na hudební nástroj nebo matematický mozek.

Zaručuje ale talent dlouhodobě schopnost? Absolutně ne.

Takže příště, až se budete cítit ohroženi talentovanými lidmi, uvědomte si pár věcí. Mnoho z těchto jedinců oplývá množstvím volného času, peněz, ale i vnucovaným procvičováním. A nesčetné příklady lidí, kteří přišli na to, jak zazářit ve svém oboru, aniž by těžili z nějakého vrozeného talentu.

Otevřete svou mysl                                  

Otevřená mysl je opakem zafixované. Těší se z výzev a vidí neúspěch jako příležitost k růstu. Místo dychtění po zlepšení vytváří chuť k učení.

Zdá se jako klišé tvrdit, že: „Pokud v něco věříš, tak to dokážeš.“ Protože osvojení si jakékoliv dovednosti je těžké. Když se něco nedaří, kazí vám to vaše představy a kritika se na vás jen hrne, je mnohem jednodušší říct, že prostě nemáte talent a vzdát se. Doktorka Dwecková nicméně poukazuje i na to, že ona otřepaná fráze je pravdivá.

Její výzkum ukázal souvislost mezi smířením se se svými intelektuálními hranicemi a opravdovým rozvíjením se.

Zkoumání mysli

Podívejme se na jednu studii, kterou udělala se 400 studenty páté třídy. Studenti dělali tři různé IQ testy. Druhý test byl však mnohem těžší, než jaký by mohli studenti páté třídy zvládnout. Tomu odpovídaly i výsledky a u všech 400 student byly bídné.

Zní to trošku krutě, ale účelem testu bylo zjistit, zda jsou studenti schopni zotavit se z neúspěchu. Studenti, jemž bylo řečeno, že jsou i přesto inteligentní, si vedli ve třetím testu o 20 % hůř než v prvním. Studenti, kteří byli pochváleni, že se snažili a že si vzhledem k obtížnosti testu vedli dobře, dosáhli v posledním testu o 30 % lepšího výsledku.

Následně měli napsat krátký dopis dalším žákům, kteří budou dělat testy. 40 % studentů se zafixovanou myslí lhalo o svých výsledcích, aby to vypadalo, že si vedli lépe.

Z toho vyplývá, že chválit někoho za jeho vrozenou vlastnost brání dalšímu rozvoji a chvála procesu učení a snahy rozvoj mysli podporuje.

Můžete sice namítnout, že byly testovány malé děti, ale děti vyrostou. A když jim je už v tak nízkém věku vtloukáno, že mají jen určitou vědomostní kapacitu, ponesou si s sebou tuto nejistotu až do dospělosti.

Těmto dětem bylo podsunuto, že je špatné vypadat hloupě a že by se toho měly vyvarovat. Takového zlozvyku se těžko zbavuje.

Další studii provedla doktorka Dwecková na univerzitě v Hong Kongu. Na základě různých pohovorů a dotazníků byli studenti rozděleni na ty s otevřenou a na ty se zafixovanou myslí.

Studenti dostali možnost využít pomocných instrukcí. Téměř žádný student se zafixovanou myslí toho nevyužil. Naopak mnoho studentů s otevřenou myslí ano.

Studenti s otevřenou myslí si vedli lépe, než ti se zafixovanou. Ti se totiž tak strašně zaměřili na to, aby vypadali inteligentně, až byli nakonec hloupější než ostatní.

Dwecková vše krátce shrnula. Studenti s konzervativním myšlením byli natolik soustředěni na to, aby vypadali inteligentně, až se chovali hloupě. Co může být hloupějšího, než vzdát se šance naučit se něco přínosného pro svůj vlastní rozvoj?

Ve studii, která toto potvrzuje, zkoumala doktorka Dwecková v Columbijské mozkové laboratoři vlny v mozku obou skupin lidí. Pozorovala, jak odpovídali na různé otázky a jak přijímali zpětnou vazbu.

Výsledky ukázaly, že zafixovaná mysl věnovala pozornost jen takové zpětné vazbě, která se váže k jejím současným schopnostem. Přestala ale vnímat v momentě, kdy se začalo mluvit o informacích, které by jí mohly pomoct se zlepšovat a učit. Když se studenti dozvěděli správné odpovědi na otázky, u nichž chybovali, jejich mozky se v podstatě vypnuly.

Naopak otevřená mysl dále věnovala pozornost zpětné vazbě, která se týkala jejích znalostí, ať už odpověděli správně, či ne.

Výzkum tedy ukázal největší rozdíl mezi těmito dvěma myšlenkovými postoji.  Zafixovaná mysl se soustředí jen na úspěch či neúspěch, zatímco otevřená mysl je naladěna k růstu a k porozumění.

Cesta k otevřené mysli

Když přijmete předpoklad, že otevřená mysl je zdravější a produktivnější, zůstává otázkou, jak se k takovéto mysli dopracovat?

Bylo by báječné, kdyby existoval nějaký vědecký návod krok po kroku. Ale pravdou je, že cesta k otevřené mysli je individuální. Pro každého člověka jiná.

Zde je pár praktických rad, s nimiž můžete začít už dnes:

Hledejte sobě podobné

Nikdo se do „toho“ za vás nepustí, ani se „to“ za vás nenaučí. Ale mít kolem sebe podporující okolí je velice efektivní doplněk celého učícího procesu. Spolupráce udržuje pozornost, zrychluje učení a podporuje zájem. Nehledě na to, o co usilujete, si najděte skupinu nebo mentora, kteří vám pomůžou.

Zapomeňte na své ego

Snažte se o co největší objektivitu. Soustřeďte se konkrétní úkol. Nesrovnávejte se s ostatními, ani se nebojte o to, zda vám nabyté znalosti zůstanou. Prostě se učte – v klidu, trpělivě a bez přeceňování vašeho očekávání.

Pomáhá aktivně naslouchat svým myšlenkám a zpětně a otevřeně mluvit se zafixovanou myslí. Pokud si říkáte: „Nikdy to nezvládnu“, nebo „Prostě v tomhle nejsem dobrý“, zažeňte takové úvahy aktivním ujišťováním se, že je v pořádku neuspět. Důležitý je proces.

Vykašlete se na perfekcionismus

Perfekcionismus zafixovaná mysl nedokáže překousnout. Lidé nejsou perfektní a není takový ani proces učení. Občas zvolíte špatný směr, uděláte chybu a povedete si špatně.

Uvědomte si, že výsledky vašeho snažení nebudou vždy perfektní. Prostě se snažte být pokaždé lepší a zásluhy si vás najdou samy.

Naučte se užívat si, že jste mizerní

Když se vzdáte posedlostí být perfektní a mít perfektní výsledky, zbyde vám jen užívat si věci prostě proto, že je děláte. Dwecková shrnuje benefity takto:

Otevřená mysl umožňuje lidem užívat si, co dělají, i navzdory překážkám… Otevřená mysl umožňuje lidem vážit si toho, co dělají, bez ohledu na výsledky.

Vzpomeňte si na studenty z Hong Kongu. Buďte pokorní, přijímejte pomoc a naučíte se víc!

Na závěr

Cesta k otevřené mysli je stejná jako cesta k čemukoliv jinému. Je postupná a někdy složitá. Ale kdykoliv ucítíte ochabovat svou sebejistotu, vzpomeňte si, že existují velmi moudří lidé, kteří bojují s tím samým jako vy.

A pokud vyhrávají svůj závod o intelektuální volnost oni, proč ne vy?

Napsal . Z anglického originálu Why the Growth Mindset is the Only Way to Learn přeložila Johana Kapošváryová.

Share Button

Články