Jak zvládnout státnice bez drcení

Nikdy jsem moc nebyl na biflování se před zkouškami. Málokdy jsem studoval víc než půl hodiny, a to i na velké závěrečné zkoušky, které tvořily víc než polovinu výsledné známky. Když už studuji, většinou jen prolítnu materiály a udělám si pár cvičných otázek. U některých předmětů v matematice jsem za domácí úkol nevypracoval ani jednu praktickou otázku. Většina lidí studuje tím způsobem, že se nadrtí co nejvíc informací těsně předtím, než vstoupí do zkouškové místnosti, zatímco já považuji studium za něco na úrovni lehkého rozehřátí se před cvičením.

I když to někdo může považovat za hrozné studijní návyky, mně se ve škole vedlo velmi dobře. Byl jsem druhý nejlepší student ve třídě a každý rok jsem měl vyznamenání.

Na konci svého prvního semestru na univerzitě jsem měl dvě A+ a k tomu jedno A. A to za kalkulus, počítačovou vědu a starověkou historii Asie.

Všechno to byly kurzy, které studenti často ani nedokončili. Také jsem zvítězil v okresním kole národní soutěže v chemii, o které jsem ani nevěděl, že se jí účastním, dokud mě na ni nezavolali.

Je velmi snadné podívat se na moje úspěchy v kombinaci s mým nevelkým vynaloženým úsilím a říct si, že za to může vrozený talent, který není možné replikovat. Myslím si, že to je blbost.

Věřím tomu, že já i kdokoli jiný, kdo dokáže mít takové výsledky, za to vděčíme své efektivnější strategii při učení, než mají ostatní.

S mým systémem učení vám stačí něco číst nebo slyšet jenom jednou, abyste se to bez problémů naučili.

 

Sítě a krabičky

Systém, který jsem použil, se nazývá holistické učení. Abyste ale dokázali naplno ocenit, co holistické učení přináší, je třeba se podívat na jeho pravý opak – rozčleněné učení.

Doslova všechno učení se odehrává někde mezi kompletně holistickým a kompletně rozčleněným učením. I když se málokdy někdo nachází zcela na jednom konci, lidé, kteří dávají přednost učení se skrz rozčlenění, potřebují hodiny na nadrcení se, jen aby pak doufali, zda vůbec projdou.

Na druhé straně lidé, kteří se učí více holisticky, dokáží často zvládnout i těžké zkoušky levou zadní

Rozčleněné učení znamená snažit se zorganizovat svoji mysl jako kartotéku. Naučit se novou chemickou rovnici znamená tuto informaci někam zařadit.

Pokud možno někam poblíž ostatních chemických rovnic, abyste po ní mohli rychle sáhnout, až jí budete potřebovat u zkoušky.

V rámci rozčleněného učení vytváříte různé přihrádky pro přírodní vědy, matematiku, historii, cizí jazyky a další. Rozdělujete všechno, co znáte, do malých krabiček.

Holistické učení má opačný přístup. Učit se holisticky neznamená snažit se zapamatovat si informaci pomocí opakování a tlaku.

Spíše si pod tím můžeme představit organizovat si mysl jako pavoučí síť.  Každý kus informace je samostatným bodem. Nejsou zde žádné krabičky. Přírodní vědy se mísí s literaturou a ta zase s ekonomií.

Rozdělit svět na předměty může mít svůj smysl ve školách, ale holistický student jej tak nikdy nevnímá.

Když přijde řeč na zkoušky (nebo jakoukoli jinou praktickou aplikaci znalostí) studenti používající rozčleněné učení musí doufat, že do sebe tlačili informace dostatečně tvrdě na to, aby se zachytily a oni si je při zkoušení vybavili.

Holističtí studenti dělají pravý opak. Stačí jim zachytit se na jednom bodě jejich sítě a poté ji použijí pro získání všech potřebných informací, které na tento bod nějakým způsobem navazují.

Více než polovinu věcí, které byly v testu na zmíněné národní zkoušce v chemii, jsem ani neznal. Ovšem díky tomu, že moje síť byla tak hustě propojená, jsem byl schopen odhadnout odpověď, i když v ní nějaký ten uzel chyběl.

To znamená, že v případě otázek s několika možnými odpověďmi, kde jsem rozuměl pouze třetině zadání, jsem i tak byl schopen eliminovat špatné odpovědi. Být nejlepší v testu, u něhož neznáte víc než polovinu informací, může znít jako bláznovství. Ne pro holistické studenty.

Rozčleněné učení je v podstatě cvičení o ničem. Podobné by bylo, kdyby uživatelé internetu nevytvářeli žádné hyperlinky. Abyste našli jakoukoli informaci, museli byste zkoušet zadávat jednotlivé adresy a doufat, že na hledanou informaci prostě narazíte.

Pro ty, kdo studují tímto způsobem, je to jako vytvářet tisíce domén odkazujících na stejnou informaci, takže budou mít větší šanci na ni natrefit, až ji budou hledat.

Velmi málo lidí se učí čistě pomocí rozčleněného učení. Pro většinu lidí platí, že do určité míry zvládají pracovat holisticky pomocí informačních sítí.

Problém je, že jejich sítě nejsou vzájemně dostatečně propojené. Každý předmět má svoji vlastní síť a každý kousek informace má jen jednu možná dvě asociace.

Je to jako brouzdat internetem, kdy každá stránka, kterou navštívíte, má maximálně jeden nebo dva odkazy směřující někam dál. Dá se to, ale rozhodně to není zrovna nejefektivnější.

Abychom pochopili, proč rozčleněné učení pracující stejným systémem jako počítač se složkami na harddisku není nejefektivnější, stačí se podívat na strukturu mozku.

Ten je sám o sobě neuronovou sítí. Tím, že vytvoříte stovky asociací mezi jednotlivými myšlenkami, budete moci nalézt vámi požadovanou informaci nezávisle na místě, odkud ji začnete hledat.

 

Využijte potenciál svého mozku naplno

Chápat koncept holistického učení je jedna věc, druhá je pak jeho využití v praxi. Já sám se učím prakticky kompletně holisticky již dlouhou dobu, takže moje síť je velmi hustě propojená.

Pokud na tom ta vaše není tak dobře, nemusíte zoufat. Nejlepší způsob, jak si zlepšit svou schopnost učit se, je prostě začít procvičovat.

Tady je několik návrhů, jak lépe propojit svou síť:

1)      Ptejte se
Když se učíte něco nového, vytváříte asociace jenom tím, že sami sobě pokládáte otázky. Jak se daná informace vztahuje k probírané látce? Jak se vztahuje k ostatním věcem, které jsem se už naučil? Jaký je vztah informace k ostatním předmětům, příběhům, které jsem slyšel, a k mým vlastním pozorováním?

2)      Vizualizujte a kreslete diagramy
Jedním z nejlepších způsobů jak proniknout do holistického učení je kreslit si diagramy, které propojují naučené informace. Lepší než dělat si poznámky o přednáškách je nakreslit si, jak nové informace navazují na to, co už známe. Až v tom budete dobří, zvládnete si vizualizovat diagram i bez předchozího kreslení. Na začátku ale kreslete, ať v tom získáte praxi.

 

Když se snažím pochopit ekonomii, často mi pomůže představit si vztahy mezi jednotlivými faktory. Vnímám tok peněz, HDP a cenové hladiny v jedné struktuře, která kombinuje jednotlivé prvky dohromady.

3)      Používejte metafory
Všechno, co se učíte, převádějte do metafor, kterým rozumíte, a které pro vás něco znamenají. Když jsem četl Vladaře od Niccola Machiavelliho, představoval jsem si jeho poznatky o státnictví a válečnictví na příkladech z obchodu a sociálních vztahů, pro mě již dobře známých oblastech.

4)      Prociťujte
Jednou z technik, se kterou jsem experimentoval v rámci zlepšení svého holistického učení, je prociťování myšlenek. Tato technika je poněkud náročnější na vysvětlení. Základní princip spočívá ve spojení si dané myšlenky s pocitem, namísto nějakého obrazu nebo metafory. Učím se hlavně vizuálně, takže jsem tuhle techniku shledal neefektivní pro větší objemy dat, ale opravdu mi pomohla v případech, kdy bylo těžké pro data najít jiný druh asociace.

Okresky a superdálnice

Efektivní síť by měla mít hustě propojené myšlenky na podobné téma, ale zároveň by od nich měly existovat i spojení do úplně jiných oblastí. Rád o tom přemýšlím jako o porovnání okresek a superdálnic. Potřebujete hodně levných obyčejných cest na propojení oblastí ležících kousek od sebe a pak několik opravdu kvalitních dálnic propojujících vzdálená města.

Když jsem studoval historii, pomocí okresek jsem spojoval jednotlivé aspekty určitého období a kultury. Spojit například umělecké výdobytky dynastie Song s jejich politickou situací. Superdálnici vytvoříte tak, že porovnáte Čínu za vlády dynastie Song s tehdejší Indií nebo se současnou politickou situací ve Spojených Státech.

Někdo spoléhá hlavně na okresky a zapomíná stavět dálnice. Takoví studenti často dokáží porozumět věcem v rámci kontextu předmětu, ale nedokáží toto pochopení přenést i mimo něj.

Hamlet je pro mě jedním z nejoblíbenějších literárních děl právě proto, že ve třídě, kde jsem se o něm dozvěděl, si učitel dal práci s tím, aby nám pomohl vybudovat vlastní superdálnice.

Diskutovali jsme o tom, jak se různé aspekty Hamletova příběhu vztahují k našim vlastním životům, politice a mnoha dalším tématům. Díky tomu si z této divadelní hry pamatuji více než prakticky z kteréhokoli jiného literárního díla, které jsem měl možnost číst.

 

Závěr studia

Učení se na zkoušku by mělo být jako protažení před závodem. Už není čas na to dostat se do formy. Není to tak, že bych se na zkoušky neučil vůbec. Učím se, ale s jiným cílem než ostatní. Cílem mého studia je zajistit, aby byla moje síť pružná a snadno použitelná. Je to spíš rychlá rekapitulace než celonoční drcení se.

Někteří z vás mohou po přečtení tohoto článku získat pocit, že kreslení diagramů a hluboké přemýšlení nad metaforami za účelem procvičení holistického učení je zbytečně časově náročné. Podle mě je opak pravdou. Tyto techniky mi ušetřily spoustu času a umožnily, aby mi učení zabralo jen malou část mého dne.

Procvičujte holistické učení a třeba najednou zjistíte, že trávíte míň času biflováním a přitom se toho i víc skutečně naučíte.