Jak vydat knihu? Strasti spisovatele

Jak vydat knihu? Vydejte se na dráhu spisovatele, vydat knihu může každý!

Češi patří mezi nejméně čtivé národy v Evropě. Alespoň tímto přísně znějícím jazykem mluví data Eurostatu, který je na starém kontinentu obdobou statistického úřadu u nás.

Za oparem na první pohled nelichotivých dat jsou však skryty i některé pozitivní aspekty.

Za prvé, zájem českého národa o knihy se zvyšuje a po knize každým rokem sáhne stále více lidí.

Za druhé, což také není vůbec zanedbatelné, máme velkou komunitu literaturou posedlých jedinců.

Sečteno, podtrženo, věci nejsou černobílé, ale jsou barevné a zkrátka na všem se dá stavět. A o to jde, aby se věci zlepšovaly.

 

Jsem spisovatelem?

Pak je u nás řada lidí, kteří píší různé povídky, romány, fejetony, články a různá díla, která bychom si mohli jmenovat až do Vánoc – zcela určitě ne do těch letošních (bez ohledu na aktuální datum), protože času bychom potřebovali více.

Věnujme se těm, kteří píší knihy.

Mám nápad, mám osnovu (no, ne každý ji k překvapení používá) a v příběhu dopisuji poslední tečku.

Co teď? Jsem už spisovatelem?

Tento pojem si schválně „vygooglete,“ abyste věděli, jak se spisovatel vlastně definuje.

Je to ten, co něco napíše, nebo ten, co něco vydá – případně nějakým způsobem do jeho řádků nahlédne alespoň jeden člověk?

 

Napsal jsem to! Už jste blízko

Například otevřená encyklopedie Wikipedie definuje tento pojem následovně:

„Spisovatel je osoba, která se zabývá tvorbou vlastních literárních textů. Každý spisovatel je zároveň autorem. Autor textu bývá označen za spisovatele jen u některých textů. Podle zaměření může být spisovatel označen i jinak. Například romanopisec, dramatik nebo básník.“

Z toho jasně vyplývá, že pokud jste něco napsali, jste spisovatelem.

Co by to však bylo za spisovatele, kdyby jeho knihy končily v šuplíku? Nebyla by to škoda?

Věříme, že na každé dílo někde čeká čtenář a to je právě smysl spisovatele – alespoň podle nás – svým dílem něco sdělit světu, něco předat, byť se jedná pouze o myšlenku.

 

Jste tvůrcem myšlenky, tak ji předejte

Takže, stvořili jste něco? Pojďte to sdílet, vydat totiž může každý, protože do šuplíku patří poznámky pro váš další příběh, ne příběh samotný.

Smyslem tohoto článku je dodání odvahy těm, co píší, aby se o svůj výtvor podělili a řekli světu „Jsem tady!“ Zkuste si to v duchu říct, a pak nahlas: „Jsem tady!“

 

Pro začátek postačí odvaha

Proč svou povídku nebo jiné strukturované dílo (například básničky) sdílet ve formě knihy, je mnoho. Především, překonáte tím sami sebe a vždy si získáte o něco větší respekt.

„To jste vy, co vydal tu knížku?“ uslyšíte častěji od okolí, a je to vlastně příjemné poslouchat. Chce to odvahu, ale na oplátku získáte zpětnou vazbu.

Ano, najdou se takoví, co řeknou: „Nedalo se to číst,“ ale věřte, že tohle není kritika. Kritika staví sice na negativech, ale rovněž na pozitivech – na ty se nezdravě zapomíná.

Už jsme si řekli, že věci nejsou černobílé, jsou barevné, a barevnými jsou i vaše díla. Konstrukční kritika zmíní pro i proti.

A na těch se můžete zamyslet, protože je to cenná zpětná vazba, která vás nemá srazit, má vás posunout a máte se díky ní zlepšit a posunout se na další úroveň.

Tu budete demonstrovat v další díle, které bude o stupínek lepší než to minulé. Nezní to pozitivně a jednoduše? Ve skutečnosti to jednoduché je.

 

Jak tedy vydat knihu? Ach ta Čeština

Předpokládám, že jste svou knihu přepsali minimálně tisíckrát a v hlavě máte střízlivý pocit spokojenosti. Co teď?

Rozhodně svou knihu pošlete ke korektorovi, který opraví pravopisné chyby.

Z respektu ke čtenáři to udělejte, i když se bude jednat o jednu z nejdražších věcí na vaší knize a tento výdaj se vám možná nikdy nevrátí.

Zde si ujasněte, zda je cílem díla výdělek, nebo jeho sdílení. Každopádně je to investice, a pokud budete až moc dobří, vrátí se vám. Možná až u třetí knihy, možná dříve.

Možná také nikdy, byť to nemusí znamenat, že dobří nejste.

Různí korektoři se účtují různé ceny a samozřejmě různí korektoři jsou různě zaměření.

Ideálně by bylo najít korektora, který jen slepě neopraví chyby, ale kniha ho bude zároveň bavit – pak určitě bude ochotnější se zamyslet a dát vám pár tipů, co v knize například změnit.

Nezapomeňte, že vy možná máte o příběhu jasno, protože jej mnoho měsíců nosíte v hlavě.

Čtenář musí myšlenky, které ve vaší hlavě uzrávají i v době, kdy nesedíte nad klávesnici, převzít za pár hodin. A vašim cílem je mu je předat alespoň tak smysluplně, jako je prožíváte vy.

Možná cena za korekturu může být například pár desítek korun za jednu normostranu. Kolik má váš příběh normostran, zjistíte snadno; sečtete všechny znaky včetně mezer a vydělíte 1 800.

Textové programy jako je například Word znaky samozřejmě sčítá automaticky a jdou tedy vyčíst.

 

Jak vydat knihu: Sám nebo s vydavatelem?

Důležitá a těžká otázka. Věřte, že obě varianty mají svá pro a proti.

Především finančně méně náročná je společná cesta s vydavatelem, nicméně ti děl dostávají mnoho a je zde bohužel i riziko, že se k dílu od vás ani nedostanou.

Možná ne tak brzy, jak byste si představovali. Může to trvat i několik měsíců.

My jsme jednoho vydavatele přesvědčili, aby naše dílo posoudil přednostně i bez prosby o to. Jak se nám to povedlo? No, poslali jsme mu ho klasickou poštou.

Vsadili jsme na to, že díla dostává e-mailem a věřili, že když uděláme něco jinak, bude se tomu věnovat, protože ho zaujmeme.

Zpět k vydavatelům, ti za vás ponesou nelehké břemeno financí a tím i rizika, že knihu některý z nich vydá a nebude o ní zájem.

Pokud vyjde tištěná, přijde o své peníze, pokud vyjde elektronicky a lidé si ji nebudou stahovat, při větším počtu takových děl z kategorie „nikdo to nechce“ si samozřejmě kazí reputaci.

Pokud do toho půjdete sami, je třeba si rozmyslet, jak to provedete, protože vstupujete na trh s knihami a jako každý jiný trh má svá pravidla úspěchu.

Na prvním místě jsou to finance – tisknete knihu? To bude něco stát. Kde ji budete nabízet a za jakých podmínek? Mnohdy se dá domluvit s knihovnou ve vašem bydlišti, že vám pomohou.

Co propagace? Ta také nebývá zdarma. Kde ji budete propagovat a na koho bude reklama cílená? Konec konců můžete oslovit vydavatele, a pokud to u něj „neklapne,“ můžete jít sami svou cestou.

Pozitivní na tom je, že k publikaci svého díla jej bez podmínečně nepotřebujete a že to jde i bez něj.

 

Tištěná nebo elektronická?

Tištěná kniha voní, je hmatatelná a má svou tradici. Na druhou stranu je to jen věc, jejíž poslání například čtenáři z druhého konce republiky něco stojí.

Pokud hodnota knížky je například dvě stovky, pak další stovku spolkne jen přeprava poštou.

Samozřejmě je mnoho lidí, kteří za knihu považují jen tu tištěnou, jako něco s přidanou hodnotou a jejím tiskem dokazujete určitou kvalitu, že prohnat ji válci tiskárny mělo nějaký smysl.

Elektronické knihy jsou pak zase skladnější – na dovolenou raději vezeme tablet plný knih, než v kufru dvě knihy, které jsou v součtu větší než například jeden notebook.

Dále je elektronická kniha dostupná v prakticky neomezeném množství a dá se stáhnout hned, když se rozhodneme a její výroba je samozřejmě levnější, protože odpadá tisk.

 

Pokud si vydám sám a kniha bude elektronická, co dál?

Nezoufejte, pokud vydavatelé řekli „Ne.“ Ještě to neznamená, že jste špatný spisovatel. První kniha Harry Potter byl také odmítnut… A jak to dopadlo, víme…

Prostě zájmy vás a vydavatele se nesetkaly, to je všechno. Jít svou cestou není zoufalství a rozhodně to nemusí být špatně. Sami můžete vydat e-knihu například na svém blogu.

Neměla by však být pouze v pdf formátu, měla by být pokud možno multiplatformová, tj. optimalizovaná pro různé čtečky či mobilní telefony a tablety.

S tím si poradíte ve velkém spektru programů, jako je například Calibre.

 

Kde knihu publikovat?

Prvně se doporučuje knihu registrovat u Národní knihovny, která vám přidělí ISBN označení – které však pro e-knihy nemusí být povinné.

Jen nezapomínejte, jeden formát knihy se rovná jedno ISBN. Verze knihy v pdf formát je jedno ISBN a pak například formát epub je zase jiný.

Je to důležitější, než si myslíte, protože Národní knihovna jedinci bez statusu vydavatele takto zaregistruje maximálně tři položky.

Proto je cestou registrovat jen jeden formát a další už ne, čímž si necháte v záloze dvě místa pro příští knihy…

Ziskem ISBN kódu se vám zároveň otevřou dveře k registraci vaší knížky do některých knižních katalogů a databází na internetu, které kód ISBN mají jako povinný údaj.

Přítomnost knížky v těchto databázích je pro váš úspěch klíčová, protože tím získáte její hodnocení a bez hodnocení si ji mnoho lidí nepřečte, protože co není na internetu a co nefiguruje v seznamech, to prostě neexistuje…

Taková je zkrátka doba.

 

Kolik za e-knihu budu chtít peněz?

Zamyslete se, na kolik si hodnotíte vaši práci a rychle na to (alespoň nyní ve fázi prvotiny) zapomeňte.

Můžete stanovit cenu za e-knihu výš a po čase postupně cenu snižovat či tvořit různé akce (což například Google knihy umožňují), nebo e-knihu poskytnete zcela zdarma.

Na jednu z úvodních a posledních stránek pak napište své číslo účtu a vyzvěte čtenáře, aby zvážili nějaký příspěvek. Budete mile překvapení, až vám na účte přistane nějaká ta korunka navíc.

Nezapomeňte si samozřejmě dohledat, kolik prostředků si můžete tímto způsobem „přivydělat,“ abyste je nemuseli uvádět do daňového přiznáni.

To samé doporučuji si zjistit také u zdravotní pojišťovny a příslušné správy sociálního zabezpečení.

Bude to sice pár telefonátů nebo e-mailů, ale budete mít pak čisté svědomí, že neděláte nic nelegálního. Na internetu jste prostě vidět a je lepší mít naprosto „neprůstřelné alibi.“

Tak co? Jdete do toho?

Zkuste se oprostit od toho „ne!“ a vydejte svou e-knihu. Nikdy nevíte, kdo si ji přečte a co mu tím dáte…