15. Dec 2015 · Inspirace

Stoicismus: Praktická filosofie, kterou vážně můžete použít

1655258321_ad49739be4

Původní článek napsal Ryan Holiday.

Original English text written by Ryan Holiday.

Většině lidí, když přemýšlí o filosofii, zeskelnatí pohled. Je to to poslední, co chtějí, natož co potřebují.

Ale to je, jak už víte, hloupé a naivní.

Filosofie není jen povídání nebo přednášení, ba dokonce čtení dlouhých tlustých knih. Ve skutečnosti je to něco, co aktivní lidé používají a v průběhu minulosti používali k vyřešení svých problémů a dosažení velkých triumfů. Ne ve třídě, ale na bojišti, ve fóru a u soudu.

Filosofii sesumírovali (a používali) otroci, básníci, císaři, politici a vojáci stejně jako prostí lidé, aby jim pomohla s jejich problémy a problémy jejich přátel, rodiny a následovníků. Toto moudro je pořád přítomné a nám dostupné.

Mluvím obzvláště o stoicismu, což je podle mě nejvíc praktická filosofie vůbec.

Krátké shrnutí této konkrétní školy helénské filosofie: stoicismus byl založen v Athénách Zenónem z Kitia počátkem 3. století př. n. l. a praktikován slavnými osobnostmi jako byli Epiktétos, Cato, Seneca a Marcus Aurelius. Filosofie tvrdí, že ctnost (jako moudrost) je štěstí a úsudek založený na chování spíše než na slovech. Neovládáme vnější okolnosti a nemůžeme na nich záviset, záleží jenom na nás a našich reakcích.

Ale u kořenů tohoto myšlení je velmi jednoduchý, avšak ne snadný způsob života. Vezměte životní překážky a přeměňte je ve svou výhodu, ovládejte, co přeměnit můžete, a přijměte, co přeměnit nemůžete.

Slovy Epiktéta:

„Náš primární úkol v životě je rozlišovat dvě kategorie věcí: vnější okolnosti, které nejde ovládat, a rozhodnutí, které děláme s ohledem na okolnosti, které kontrolujeme. Kdo rozhodne o dobru a zlu? Já, svými rozhodnutími.“

Úžasné je, že k těmto myšlenkám máme stále přístup navzdory tomu, že mnoho z velkých stoiků nikdy nic nepublikovalo. Cato nic nesepsal. Marcus Aurelius psal Hovory k sobě jako čistě osobní úvahy. Senecovy dopisy jsou prostě dopisy a Epiktétovy myšlenky si k nám nachází cestu formou studentských poznámek.

A tak v jejich příkladu, jejich činnostech, nacházíme opravdovou filosofii.

Protože kromě společného studia filosofie byli stoikové všichni muži činu – a nemyslím si, že by to byla náhoda. Marcus Aurelius byl císař nejmocnější říše ve světové historii. Cato, mravní příklad pro mnoho filosofů, bránil římskou republiku se stoickým klidem až do hrdinské smrti. Dokonce Epiktétos, přednášející, si coby bývalý otrok nežil jako v bavlnce.

A to není zas tak překvapivé.

Filosof a spisovatel současnosti Nassim Nicholas Taleb definuje stoika jako někoho, kdo „mění strach v opatrnost, bolest v přeměnu, chyby v začátek a touhu v závazek“.

Při využití této definice jako vzoru vidíme, že napříč stoletími stoicismus propojuje některé velké vůdce historie. Stoicismus byl praktikován králi, prezidenty, umělci, spisovateli a podnikateli. Jak v minulosti, tak nynější muži ilustrují stoicismus jako způsob života.

Pruský král Fridrich II. Veliký údajně jezdil s díly stoiků v brašně u sedla, protože ho dle jeho slov „udrží v neštěstí“.

Zatímco Montaigne, politik a esejista měl Epiktétův výrok vyrytý do trámu v pracovně, kde trávil většinu svého času.

Otcové zakladatelé se také inspirovali filosofií. Georgi Washingtonovi ukázali stoicismus sousedé, když mu bylo sedmnáct, a poté vyprávěl o Catovi, aby inspiroval své muže během studené zimy ve Valley Forge. Thomas Jefferson měl Senecovu knihu na nočním stolku, když zemřel.

Teorie Adama Smithe o propojenosti světa – kapitalismu byly značně ovlivněny stoicismem, o kterém se učil jako chlapec ve škole s učitelem, co překládal díla Marca Aurelia.

Politický myslitel John Stuart Mill napsal o Marcu Areliovi ve svém slavném pojednání O svobodě, kde stoicismus nazývá „nejvyšším etickým produktem antické mysli“.

Ale seznam ovlivněných stoiky pokračuje…

Eugène Delacroix, proslulý francouzský romantický umělec (známý pro svůj obraz Svoboda vede lid na barikády) byl horlivý stoik nazývající stoicismus „utěšujícím náboženstvím“.

Toussaint Louverture, sám bývalý otrok, který zpochybňoval císaře vedením haitské revoluce, četl a byl hluboce ovlivněn dílem Epiktéta.

Theodore Roosevelt po svém prezidentování strávil osm měsíců objevováním neznámé amazonské džungle, kde málem zemřel na cestě, kam si vzal osm knih, dvě z toho byly Hovory k sobě Marca Aurelia a Epiktétova Rukojeť.

Teddy vskutku krásně představoval střídmost a sebeovládání filosofie, když řekl: „Co muž potřebuje, není odvaha, ale ovládání nervů a chladnou hlavu. To lze získat jen praxí.“ Stejně tak vyjádřil potřebu činnosti tolik vyzdvihované stoiky, když slavně poznamenal:

„Všichni se musíme buď opotřebovat, nebo zreznout. Já si vybírám opotřebování.“

Dnešní leadeři nejsou jiní a hledají inspiraci ve starých textech. Bill Clinton znovu čte Marca Aurelia každý rok, zatímco Wen Jibao, bývalý čínský premiér, tvrdí, že Hovory k sobě je jedna ze dvou knih, se kterými cestuje a které četl za život více než stokrát.

Vidíte, stoicismus – a filosofie – nejsou doménou jen nečinných profesorů, ale podporou aktivních mužů a žen. Jak řekl Thoreau: „Být filosofem není jen o jemných myšlenkách nebo hledání školy… Je to o řešení životních problémů ne jen teoreticky ale i prakticky.“

Je na nás ujmout se té úlohy a dělat, co můžeme.

Z anglického originálu Stoicism: Practical Philosophy You Can Actually Use přeložila Lucie Lotková.
Photo Credit: Afraid Of Ducks via Compfight cc

Share Button

Články