06. Bře 2015 · Osobní rozvoj

Proč kašleme na novoroční předsevzetí, online kurzy a diety

Jednou z typických charakteristik MOOC (masových otevřených online kurzů) je, že nehledě na to, kolik studentů se do online kurzu přihlásí, pouze 5 až 10 % je i dokončí.

Znamená to, že MOOC jsou méně masové, než napovídá název? Vyvstává zde zajímavá otázka – co je za tak vysokým číslem předčasných ukončení kurzů a proč se toto číslo zdá být stabilní?

Abychom tento fenomén blíže prozkoumali, spolupracovali jsme s kolegou z UWA a se Standfordskou univerzitou a sledovali aktivity jejich 42 MOOC kurzů, které běžely na Coursera. Aktivitu studentů jsme hodnotili jednoduše – podle toho, kolik lidí dané video sledovalo. Ukázalo se, že tyto lidi lze rozřadit do dvou skupin, u kterých je způsob předčasného ukončování kurzů pozoruhodně konzistentní.

Polovina studentů z první skupiny shlédla pouze 10 % videa a poté ho vypnula. V průměru to tedy znamená, že půlka účastníků skončila ještě předtím, než vůbec shlédla videa prvního týdne.

Následující graf zobrazuje studenty z druhé skupiny, kteří u sledování online kurzů vydrží déle, takže rychlost předčasného ukončení je pomalejší.

Úbytek studentů MOOCÚbytek účastníků MOOC

Zajímavým rysem toho všeho je, že nezáleží na tom, o čem kurz je nebo kdo a jak ho učí. Studenti končili ve všech MOOC velmi podobným tempem.

Ukázalo se, že tento jev předčasného ukončení se dá pozorovat i jinde, například u chození do posilovny nebo nošení sledovacího fitness zařízení. V obou případech existuje skupina lidí, která vzdá chození do posilovny a nošení sledovacího zařízení (nebo dietu) rychleji než druhá skupina, které to trvá delší dobu.

Samozřejmě existují lidé, kteří u kurzů nebo posilování vydrží.

Míra udrženíÚbytek členství v posilovně

Způsob, jakým lidé končí s MOOC, posilovnou nebo dietou je podobný a kopíruje určitý vzor, v němž dva paralelní procesy zaznamenávají úbytek různě rychle – jeden rychle, druhý pomalu. Shodou okolností lze tento vzor pozorovat i v biologických a fyzikálních systémech.

OMEZENÝ ROZSAH SEBEKONTROLY

Jedno z možných vysvětlení tohoto fenoménu pochází z psychologie a je známé jako „vyčerpání ega“. Je to teorie, která předpokládá, že lidé mají omezené množství sebekontroly nebo silné vůle. Ta se snižuje pokaždé, kdykoliv ji projevíme, ať už z jakéhokoliv důvodu.

V experimentu, který měl tento jev demonstrovat, zjistili, že pokud dají testovaným subjektům dva úkoly vyžadující sebekontrolu, budou subjekty vykazovat menší sebekontrolu při druhém úkolu než ti s prvním úkolem, který sebekontrolu nevyžadoval. Jinými slovy, pokud děláte nějaký úkol, který vyžaduje silnou vůli, následný úkol bude o to těžší.

Vyčerpání ega může být důvodem, proč kašleme na posilovnu, diety a jiné „sebezlepšující“ věci. S každým kouskem sebekontroly, kterou vynaložíme, se následující potřeba silné vůle stává těžko dosažitelnou. Předčasná ukončení u MOOC prokazují, že mezi velkým množstvím lidí je úbytek sebekontroly konzistentní, což také vysvětluje, že křivky úbytků členů jsou v různých oblastech stejné.

Lidé mají přirozeně různou míru schopnosti sebekontroly. Lidé, kteří mají vyšší sebekontrolu, lépe hubnou. Na své kontrole je možné pracovat pomocí široké škály strategií a cvičení.

DŮSLEDKY OSLABENÍ SEBEKONTROLY

Skutečné nároky na silnou vůli, alespoň tedy v případě MOOC, jsou často o tom, jak si účastníci plánují svůj čas. Nedostatek času je pravděpodobně nejčastěji zmiňovaná překážka, která vede k ukončení kurzu. Vzhledem k tomu, že MOOC obvykle studují lidi, kteří pracují nebo studují tradiční univerzity, dalo by se jednoduše pozorovat, jak by fungovalo vyčerpání jejich ega při zahrnování MOOC kurzu do již stávajících rozvrhů.

Pro organizace provozující posilovny nebo MOOC je těžké ovlivnit úbytek účastníků, pokud je způsoben faktory, které jsou neodlučitelně spjaté s většinou populace. Je toho málo, čím mohou ovlivnit chování zákazníků, aniž by nabízeli drahé pobídky. Tohle je obzvláště těžké, protože jakmile jednou někdo s něčím sekne, je obtížné ho přemluvit, aby začal znova.

David Glance, ředitel UWA centra pro Softwarovou praxi na Univerzitě Western Australia, nepracuje pro, nekonzultuje s, nevlastní akcie ani nepřijímá příspěvky z žádné společnosti nebo organizace, která by měla z tohoto článku prospěch.

Tento článek byl původně publikován v The Conversation. Přečíst původní článek.

Share Button

Články